Test Citroënu DS3

Řidičova zóna

Nejen stylová, ale i útulná, srozumitelná a přehledná.

Řidiči prakticky všech šířek a velikostí si velmi rychle najdou pohodlnou polohu. Šířka v loktech i výška nad hlavou patří mezi malými auty k nejlepším stejně jako možnosti nastavení volantu a sedadel již v základní výbavě.

Parádní sportovní sedadla poskytují komfort jak televizní křesílka a díky chytře a výrazně tvarovaným bočnicím podrží tělo v zatáčkách bez ztráty komfortu a pocitu nějakého utlačování nebo mačkání.

Pravé koleno si šofér pohodlně a naprosto bezbolestně opře o nepříliš masivní středový sloupek.

Volant, který vidíte na obrázku, najdete v každém Citroënu DS3. Díky koženému potahu se dobře drží, má příjemnou velikost i tvar věnce, a navíc bezvadně vypadá.

Možná se divíte, proč jsou všude podivná klikatá loga místo tradičních šípů od Citroënu. Jde o poznávací znamení řady DS, kterou chce Citroën i tímto způsobem od "obyčejných" aut odlišit.

Naopak páčkami a moduly za volantem DS3 do rodiny Citroënů a Peugeotů okamžitě zapadá.

Levé "ucho" tradičně ovládá tempomat a omezovač rychlosti. Obě užitečné funkce patří ke standardu základní výbavy (super, o tom se majitelkám mnohem dražšího Audi A1 může jen zdát!). Ta první šetří pravou nohu řidičky a udržuje nastavenou rychlost. Druhá hlídá peněženku a nastavený limit (rychlostní, ne finanční :-) neumožní překročit. To se moc hodí třeba ve městě, když nechcete nevědomky spáchat na padesátce přestupek. V nouzi stačí sešlápnout plyn až na podlahu, uslyšíte jemné chrupnutí zarážky, a omezovač se tím deaktivuje. Líbilo se mi, že se nastavená rychlost zobrazuje na displeji a dá se měnit buď ťuknutím na tlačítko o 1 km/h nebo podržením o 5 km/h.

Pravé "ucho" má na starosti audiosoustavu (také standard každého Citroënu DS) a telefon (Bluetoooth handsfree bez příplatku u dvou nejvyšších výbav). Oba moduly se dají ovládat, aniž by musel řidič pustit volant, což chválím. Během týdenního testu jsem se s nimi naučil pracovat bez dívání na ně.

Oba testované vozy disponovaly skvělou audiosoustavou. Nešlo o obyčejné rádio dodávané ve standardu nejnižší výbavy Design, ale příplatkový HiFi systém, který patří do základu o výbavy Sport (na snímku reproduktor na přístrojové desce). Stačilo ji pustit na třetí stupeň hlasitosti ze třiceti a byla jasně a zřetelně slyšet i při vysoké rychlosti na dálnici. Její zvuk mi připadal čistý a jasný jako křišťálová voda někde v alpské bystřině.

Přístroje mají nejen styl a šarm, ale i čitelnou a jasnou grafiku. Jsem rád, že Citroën opustil u DS experimenty s nejdůležitějšími informacemi uprostřed palubní desky nebo na pevném středu volantu a vrátil se ke klasice, kterou ale dokázal pojmout s citem a nápadem.

Vyzkoušel jsem i navigaci s velkým displejem (standard nejvyšší výbavy Ultraprestige). Kromě příjemné grafiky mne potěšil i ženský hlas přístroje, který nebyl afektovaný a agresivní jako v jiných autech, ale francouzsky kultivovaný a zastřený.

Největší starosti mi dělala při letním testu automatická klimatizace (standard dvou nejvyšších výbav). Jakmile se teplota vzduchu venku přehoupla přes 20 stupňů, musel jsem ji zapínat, i když normálně jezdím bez ochlazování i při třicítkách. Jenže tady z výdechů proudil mnohem teplejší a vlhčí vzduch, než byl venku, a během pár minut jsme si připadali jak v sauně.

Sloupky jsou sice poměrně široké, ale přesto výhled z auta zdaleka nepatří mezi nejhorší.

Kabina a kufr

Zadní řada sedadel a kufr se řadí mezi ta nejméně očekávaná příjemná překvapení. Citroën DS3 totiž odveze pět dospělých cestujících a k tomu relativně dost zavazadel. Důkaz, že styl a design se dá skloubit i s praktičností.

Místem na nohy hledá Citroën DS3 mezi malými auty jen těžko konkurenci. Díky vykousnutí přístrojové desky před spolujezdcem jsme mu na pravé straně naměřili nejdelší podélný prostor, lepší než ve Škodě Fabia. Také šířkou v loktech na zadních sedadlech se řadí k nejlepším.

Když k tomu přičteme dostatečně vysokou opěrku hlavy a nečekaně pohodlné sezení na prostředním místě, které bývá jinde za trest, dostaneme se k tomu, že Citroën DS3 celkem pohodlně převeze pět dospělých osob. Největší limitující faktor představuje výška mezi zadními sedáky a stropem, 175 cm vysoký cestující už bude při vzpřímení dřít hlavou o strop. Díky dostatečné rezervě pro nárty a kolena a poměrně dlouhým sedákům se ale mohou dlouháni trochu sesunout.

Přístup na zadní sedadla patří mezi ty snazší. Ta přední se totiž dají jedním tahem odsunout a vznikne dostatečná mezera na pohodový nástup i výstup.

Praktickou vychytávkou je masivní madlo, díky němuž zadní cestující při sportovní náladě řidiče nelítají po autě jako nudle v bandě.

Také kufr se řadí mezi malými auty k těm objemnějším.

Jeho zvětšení probíhá pouze základním způsobem, to znamená sklopením děleného opěradla zadní lavice. Sedáky zůstávají na svém místě, takže vzniká poměrně vysoký schod mezi podlahou kufru a sklopeným opěradlem.

Pokračování článku Motory, řazení, řízení, brzdy

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus