Test Hyundaie i30

 
Výroba v Česku (v Nošovicích), nadprůměrná prostornost v kabině a nízké ceny spojené s nadstandardními zárukami – to byly hlavní trumfy kompaktního Hyundaie i30.

Š lo o typické české rodinné auto, které si nedělo ambice poskytovat luxus, sportovní zážitky nebo nejmodernější výkřiky techniky, ale nabízelo slušnou kvalitu a užitnou hodnotu za rozumnou cenu.

Motory patřily dynamikou mezi ty lepší, velikost kufru naopak k těm slabším.

Hyundai i30 se prodával od roku 2007, šlo o technicky spřízněný vůz s modelem Kia cee´d. V polovině roku 2010 došlo k nepříliš zásadní modernizaci, která se ale na vzhledu i technice auta trochu podepsala.

Pokud vás zajímá test aktuálního provedení modelu Hyundai i30 (po modernizaci), klikněte zde.

Máte-li zájem o test první verze vozu Hyundai i30, pokračujte ve čtení testu.

Design

Nenápadný, nepříliš originální a výrazný, ale hlavně zezadu alespoň pro mě docela líbivý kompaktní vůz – takový je Hyundai i30 zvenčí. Kdo jej chce ozvláštnit, může si připlatit 20 000 Kč (kromě základního provedení Start) za paket Sport a dostane něco jako tovární tuning. Testované bílé auto na obrázcích ho nemělo, zato se mohlo chlubit krásnými příplatkovými litými koly.

Také na vzhled interiéru se dá použít podobná charakteristika jako na exteriér. Jak už to u vozů s korejským původem bývá, dojem se hodně liší podle stupně výbavy. Ty dvě základní, Start a Classic, jsou hodně chudé a vnitřek auta bez dekorů nebo čalouněných výplní dveří podle toho působí. Naopak z těch lepších dýchá elegance a útulnost, kvalita materiálů i pečlivost jejich zpracování mě příjemně překvapila.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus