Test Lancie Voyager

Motory, řazení, řízení, brzdy

Voyager pohánějí pouze dva motory - čtyřválcový turbodiesel s velkým objemem 2,8 l a benzinový šestiválec 3,6 l. Oba patří mezi většími MPV k nejžravějším a pouze benziňák to vynahradí i špičkovou dynamikou.

3.6 L VVT

Tento motor jsem dosud netestoval.

Parametry motoru a možnost jeho porovnání s konkurencí najdete zde.

2.8 CRD

Z mého pohledu suverénně nejslabší prvek jinak v mnoha ohledech pozoruhodného auta - to byl naftový motor Voyageru. Jeho vysoká spotřeba mne znechutila natolik,  že jsem při cestě na dovolenou obětoval komfort a prostor, který mi Voyager nabízel, a raději v rámci úspor zvolil malé Audi A1 s poloviční konzumací nafty.

Kombinovaná spotřeba naftového Voyageru podle údajů výrobce činí necelých osm litrů nafty. Mě se podařilo jezdit ustálenou devadesátkou po rovině za sedm litrů, ale na dálnici při 130 km/h už jsem se horko těžko dostával pod deset a ve městě ukazoval palubní počítač přes mojí lehkou nohu dvanáctilitrovou žízeň.

Na šestku přitom motor netočí moc vysoké otáčky - při devadesátce 1500 a při sto třicítce 2200/min.

Nepotěšil mne ani zvuk čtyřválce - po nastartování se prezentuje klapáním typickým pro turbodiesely za starší školy. Chod motoru však působí celkem kultivovaně.

Díky vysokému objemu se Voyager 2.8 CRDi hezky rozjíždí z nízkých otáček. Líbila se mi i docela rychlá reakce na sešlápnutí plynu při rozjezdu z místa.

Dynamika jízdy není nijak zázračná. Ani při prudkém sešlápnutí plynu a podřazení převodovky voyager netrhal asfalt a předjíždění bylo třeba i vzhledem k délce auta plánovat docela pečlivě.

Parametry motoru a možnost jeho porovnání s konkurencí najdete zde.

Řazení

Řazení Voyageru se omezuje na šestistupňový automat, takže s ním moc starostí mít nebudete.

Líbilo se mi ovládání automatu pákou hned vedle volantu na palubní desce - člověk ji má krásně po ruce a uspoří místo na středovém panelu.

Samotné řazení je trochu rozvláčné, ale relativně hladké. Nesmíte převodovku rozhazovat náhlými změnami rytmu - myslím tím jízdu s plynem až na podlahu střídanou motýlí nohou. Pokud pojedete vyrovnaně, bude pracovat dobře. Připadalo mi, že někdy až zbytečně často podřazuje. Když jsem od ní nižší stupeň opravdu vyžadoval, většinou rychle zareagovala.

Manuální režim slouží jen k podřazování při sjezdech z prudkého kopce. Při zrychlování převodovka ani v manuálním režimu stupeň zvolený řidičem nerespektuje a řadí si po svém.

Řízení

Příjemně mne překvapilo. Čekal jsem houbovitě lehký chod volantu a místo toho se odpor posilovače směrem od prostředka docela prudce a přitom přirozeně zvětšuje, takže se s Voyagerem dobře zatáčí.

Podvozek

Pohodlí - to je první, co od tak velkého rodinného auta čekáte. Voyager nezklamal, patří mezi nejkomfortnější auta vůbec. Přes většinu nerovností se chrysler křížený s lancií důstojně přenáší. Jediné, co bych mu vytknul, byl hluk vznikající odvalováním pneumatik při dálničních rychlostech.

Naopak v zatáčkách jsem žádná pozitivní očekávání neměl a u obříka měřícího na délku přes pět metrů jsem byl připravený na pořádnou porci těžkopádnosti.

Takže mne potěšilo, když jsem zjistil, že Voyager i do prudkých oblouků až nečekaně ochotně zatáčí.

Testoval jsem auto i na mokru a smekal klobouk před stabilizačním systémem, který za krajně nepříznivých podmínek pro přilnavost vozu dokázal odolávat smyku bez hysterických reakcí.

Méně příjemně jsem se cítil při vysokých rychlostech v táhlých obloucích, ale i na rovinách při dálniční jízdě. Takových 160 km/h už mi pro Voyagera připadalo jako zbytečně vysoká rychlost.

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus