Test Opelu Zafira Classic

 
Zakladatel kategorie kompaktních sedmimístných aut dodnes láká především rodiny. Za prvé ty početnější a za druhé ty, jejichž členové rádi převážejí spoustu věcí. Mezi tradiční přednosti patří variabilita interiéru, která ale není úplně bez výhrad. Ve druhé řadě totiž nenajdete samostatná sedadla, ale třímístnou lavici, což možnosti úprav vnitřku auta limituje.

Potěší univerzálnost podvozku, naopak design pracoviště řidiče, ale i celé karoserie k lákadlům alespoň z mého pohledu nepatří.

Zafira druhé generace přijela na český trh v roce 2005, o tři roky později se dočkala drobné modernizace a začátkem roku 2012 se po příchodu větší a novější Zafiry Tourer přejmenovala na Zafiru Classic. Od té doby láká i nízkými cenami.

Auto jsem naposledy testoval v roce 2006, tedy v době před faceliftem. Z hlediska dojmů to neznamená nic zásadního, navíc jsem v dealerství modernizovanou Zafiru prolezl, takže některé fotky jsou autentické. Snímky karoserie jsou ale zatím od výrobce. Jak už bývá tradicí, zobrazují hlavně nejlépe vybavené verze.

Design

Zvenčí patří Zafira hlavně mezi extravagantními francouzskými konkurenty k nenápadným Popelkám. Přední část auta mi nevadí, ale ta zadní připomíná neúspěšnou poslední generaci modelu Vectra a nelíbí se mi.

Nikdy jsem se neskamarádil ani s interiérem minulé generace Astry, ze které Zafira II vychází. Přístrojová deska mi nepřipadá moc nápaditá. Odvazem je pouze tvar ruční brzdy.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.