Test Renaultu Grand Scénic

 
Prodlouženou verzí Scénika uvedenou na český trh v polovině roku 2009 nahlíží Renault do střední třídy velkoprostorových vozů. Délkou i prodlouženým rozvorem by na to Grand měl, ale vzhledem k ostatním parametrům jsem ho ještě s přimhouřenýma očima zařadil mezi kompakty.

Tenhle megakompakt ale dokáže spakovat víc lidí a nákladu než kdejaké pětimetrové auto. Sedmimístná varianta se od pětimístné liší kromě příplatku o něco mělčím kufrem za druhou řadou sedadel. Třetí řada se totiž nevyjímá z auta, ale zajíždí do podlahy.

Renault Grand Scénic je ideální volbou pro rodiny s dětmi. Pětimístný zaujme ty běžné s dvěma až třemi potomky, které se rády neomezují při víkendových nebo dovolenkových cestách. Sedmimístný vidíme jako komfortní volbu pro početnější famílie.

Mezi největší klady Renaultu Grand Scénic patří poměr ceny a užitné hodnoty, prostornost, variabilita a útulnost interiéru.

Záporů není mnoho: zmínil bych některá řešení komplikující řidiči život a občasné mezery ve zpracování.

Toto provedení Grand Scéniku se prodávalo do začátku roku 2012, kdy ho vystřídala modernizovaná verze, jejíž test si můžete přečíst zde.

Design

Grand Scénic se mi líbí hlavně z boku a zezadu. I když jde o sedmimístné auto s vysokou užitnou hodnotou, působí jeho linie velmi vyváženě, atraktivně a dynamicky. Plynule svažující se zádí z boku trochu připomíná auta tvářící se jako kupátka.

Atraktivita vzhledu ale klesá s úrovní výbav. Nejvyšší Privilége reprezentuje na obrázcích červený Grand Scénic, druhou nejvyšší Dynamique béžový a druhou odspodu Advantage s několika příplatky stříbrný. Nejnižšímu stupni Authentique (aktuálně není k dispozici pro sedmimístnou, ale pouze pětimístnou verzi) chybějí litá kola, chromované doplňky, ale i mlhovky. Kliky a okénka jsou černé, nikoli v barvě karoserie. Pak auto vypadá třeba proti Citroënu Grand C4 Picasso trochu nudně.

Na první pohled zaujmou rozměrné přední světlomety i ty zadní tvaru bumerangu. Zatímco krátký Scénic má ten bumerang zahnutý směrem dovnitř do pátých dveří, prodloužený Grand efektněji ven do boku karoserie. Světlomety zajímavým způsobem rozbíjejí plechové části auta. Škoda jen, že předkem Grand Scénic možná až trochu moc zapadá mezi ostatní současné renaulty.

Auto zvenčí i zevnitř působí vzdušným a světlým dojmem, k čemuž přispívají i dvě velká střešní okna (za příplatek).

To přední se dá kruhovým ovladačem elektricky a velmi prakticky otvírat ve čtyřech polohách, přičemž ta úplně otevřená nezapomíná ani na síťku deflektoru – zábrany proti větru. Snadno se ovládá i jejich krycí roleta, pokud se nezačne muchlat, což se stalo u druhého okna.

Zajímavý design vládne i uvnitř. Přední deska nabízí oku lahodící i na dotek příjemné tvarové, materiálové a barevné kombinace. Pod začátkem příští kapitoly můžete vidět její verzi v nejvyšším provedení Privilege.

Pro porovnání nabízím obrázek základní Authentique. Kliknutím na snímek jej můžete zvětšit stejně jako všechny ostatní v testu.

U výbavy Authentique mi nejvíce chybí opravdový skvost v podobě barevné digitální přístrojové centrály (standard od druhé výbavy Advantage), která ve své grafice využívá analogových motivů (například otáčkoměr tak vypadá na první pohled jako klasický ciferník, ale jde o digitální zobrazení). Její grafika i barevnost lahodila očím, navíc je hluboko ukrytá před slunečními paprsky a tím pádem i dobře čitelná. Regulaci intenzity jasu jsem objevil po levé ruce.

Když tak hledám, co by mi mohlo na designu interiéru vadit, pak snad jedině to, že některé plastové celky působí po vzoru starší německé školy dost mohutně a stroze, schází jim cit pro detail. Jde například o prostor za volantem a obě poloviny středového panelu – jak tu, ve které se nachází řadicí páka, tak tu s opěrkou pro lokty předních cestujících – ale je to zkrátka Grand, tedy velké auto...

Některé plasty mají přímo prémiovou kvalitu, jiné působí trochu křaplavě a málo odolně proti poničení. Občas v autech při přejezdu kočičích hlav něco zavrzalo, celkově mi zpracování vozu přišlo průměrné. Vadily mi třeba viklající se opěrky nebo prodřená kůže na sedadlech (za příplatek) v místech, kde se při posouvání potkávala o sebe.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus