Test Suzuki Kizashi

 
První manažerské auto výrobce, která se prosazuje hlavně povedenými malými auty a terénními modely, se musí odlišit od zavedených stálic hlavně německých značek (a v Česku i od Škody Superb), aby zaujalo. Suzuki u Kizashi vsadilo na sportovní notu, pohon všech kol a kompletní standardní výbavu bez nutnosti připlácet. To jsou tři sympatické vlastnosti ve vínku, které se japonským sudičkám podle mne povedly.

U kolébky se ale vystřídaly dvě sudičky a ta druhá přišla s trojicí věcí, které nenahrávají masovému rozšíření modelu v Česku:

Pohon všech kol se totiž pojí pouze s automatickou převodovkou CVT, která nepatří mezi prvky podporující sportovní image. Manuální řazení je k dispozici pouze u předokolek.

Asi ještě zásadnější brzdou ale bude absence naftového motoru. Přibližně osm z deseti vozů střední třídy v Česku totiž tankuje diesel.

Stejně bolestně podle mne vlajková loď Suzuki v Česku postrádá i karoserii kombi nebo alespoň liftback s výklopnými pátými dveřmi.

Všechny výše zmíněné nepříjemnosti vycházejí z toho, že se s Kizashi původně počítalo pouze pro americký trh.

Kizashi se nesnaží lákat nízkou základní cenou, při porovnání podobných verzí ale vychází ze všech aut střední třídy nejlevněji. Jediná výbava obsahuje spoustu prvků, za které se musí u konkurentů připlácet. Žádný seznam příplatkové výbavy neexistuje.

Suzuki Kizashi může být podle mne volbou pro mladé úspěšné muže, kteří vyhledávají pohodlí manažerských vozů, mají rádi sportovní jízdní vlastnosti v zatáčkách, nejezdí příliš často na dlouhé cesty a, chtějí se lišit od majitelů zavedených vozů podobného stylu - například Mazdy 6 nebo Audi A4 ať už současné generace nebo té minulé v kabátě Seatu Exeo.

Pozici a úkoly modelu na českém trhu zatím docela přesně vystihuje jeho jméno. Kizashi totiž v japonštině znamená "předzvěst toho, co přijde".

Suzuki Kizashi přijelo do Česka koncem roku 2010.

Design

Kizashi se mi líbí díky výrazné přídi, která se na jednu stranu zeširoka směje, ale na druhou vypadá díky světlometům ve tvaru zobáku dravce dostatečně výrazně a agresivně. Úsměv nechybí ani na zádi. Z mého pohledu jí ale dominují výrazné chromované koncovky výfuků

Z boku mi Kizashi trochu připomíná Subaru Legacy, působí na mě méně dynamicky než třeba zepředu.

Celkově mi suzuki nesplývá s ostatními auty střední třídy - nese si v proporcích i křivkách hravost menších sourozenců, která není u konzervativně laděných manažerských aut moc k vidění.

Líbí se mi, že neexistuje žádná verze "žebrák". Vše, co vidíte, patří ke standardu - bez příplatků.

Interiér působí sportovním a výrazně střízlivějším dojmem. Tady hravosti výrazně ubylo a zaujal mne o dost méně než vnějšek vozu.

Kožené čalounění evokuje dojem luxusu, se kterým ale úplně neladí třeba pojetí středového panelu s audiosystémem podobným tomu z malého Swiftu.

Spousta plastů na přístrojové desce patří k těm tvrdším. Potěšující ale je, že ty měkké jsem našel v místech, kam se opírají koleno. Obyčejně to bývá naopak - ve výšce očí huj, vespod fuj a au.

Hluk proniká do kabiny hlavně od motoru - a tu zvlášť u verze s pohonem všech kol a převodovkou CVT ve vyšších otáčkách.

Pokračování článku Řidičova zóna

Kompletní ceník, výbavy, technické údaje, další fotografie, barvy a možnost porovnání s konkurencí najdete zde.

blog comments powered by Disqus