Vloženo: 19.3.2012

Test Chevroletu Orlando 2.0 VCDI

 

Chevrolet Orlando se letos usadil na pozici Čechy nejoblíbenějšího víceúčelového vozu MPV rodinné velikosti. I proto jsme se k loňské novince po roce vrátili a týden zkoušeli verzi s nejsilnějším naftovým motorem.

Test Chevroletu Orlando 2.0 VCDI

Sedmimístný Chevrolet Orlando si oblíbili hlavně řidiči, který nezáleží na tom, jak rychle projedou zatáčku, ale hledají velké odolně vyhlížející auto pro rozvětvenou rodinu za dobrou cenu. Dvoulitrový naftový motor sice nemá v porovnání s konkurenty nejpříznivější udávanou spotřebu, ale papíry a praxe se někdy docela liší...

Ukázalo se, že nejsilnější turbodiesel 2.0 VDCI/120 kW dokáže z Orlanda udělat rodinný křižník určený pro komfortní cestování na dlouhé vzdálenosti vysokou rychlostí s rozumnými náklady.

Ukrutně dlouhý šestý rychlostní stupeň je určený hlavně na úspornou jízdu vyššími rychlostmi. Když jsem řadil šestku při sedmdesátce, točil turbodiesel jen kolem tisícovky otáček, neprotestoval a relativně ochotně se sbíral odspodu. Motor si dokonce nechá líbit 900 otáček a rychlost těsně nad šedesátkou, což jsem snad u čtyřválce ještě nezažil.

Ve městě je ale lepší používat pětku a při striktním dodržování padesátky spíše čtyřku.

Devadesátikilometrová rychlost vytlačí při zařazené šestce ručičku otáčkoměru jen přibližně ke 1350 otáčkám, takže reakce na plyn stále zůstává velmi vlažná. Při předjíždění je většinou nutné podřazovat o dva stupně.

Spotřeba se při jízdě ustálenou devadesátkou na šestku pohybovala kolem pěti litrů, což není na tak velké auto špatné. Umím si snadno představit, že bych v kombinovaném režimu jezdil lehkou nohou za šest litrů udávaných výrobcem. Při svižném tempu se konzumace nafty pohybovala mezi sedmi a osmi litry.

Těsně pod dvěma tisíci otáčkami se dosud vlažný motor dostává do varu a přichází znatelný zátah. Takzvaný turboefekt ale nepůsobí díky neskutečné měkkosti tichého turbodieselu nepříjemně.

Dálničních 130 km/h vyžene ručičku otáčkoměru jen na kótu 2150 a spotřebu na stále rozumných 7,1 l.

Test Chevroletu Orlando 2.0 VCDI

Podvozek se standardními pneumatikami 215/60 R16 pěkně žehlil většinu výtluků, které se na silnicích objevily po zimě. Přejezd hlubších děr, zpomalovacího prahu nebo vyvýšeného železničního přejezdu vyvolával jen tlumené bouchnutí, které jsem nepocítil v zádech.

Výborně si Orlando poradilo také se záplatovanými okreskami.

Nejvíc zabrat dala tlumicí soustavě Orlanda panelová část dálnice D11. Tady vyvolávalo přejíždění spár hluk a dovnitř se přenášely vibrace, auto se občas docela rozhoupalo.

V zatáčkách se chevrolet naklání méně, než bych čekal. Na rozdíl od francouzských konkurentů s vizáží skleníků působí tužším dojmem, chová se jako ingot. Hmotnost auta vyvolává respekt a rozhodně neprovokuje k dravější jízdě. Není to žádná ještěrka, spíš bizon. Těžkopádnost se zvlášť s hmotným naftovým dvoulitrem pod kapotou projevovala v každé prudší zatáčce.

Ve většině z nich jsem poměrně brzy zaregistroval činnost stabilizačního systému ESP, který tady naprosto schvaluji coby součást standardní výbavy a nedoporučuji jeho deaktivaci, i když to ve dvou krocích (první zmáčknutí tlačítka vypne protiprokluz a teprve druhé protismyk) je možné. Když jsem to vyzkoušel na trochu oslizlém kruhovém objezdu, hned se Orlando v nedotáčivém smyku hrnulo ven do škarpy.

Zjistil jsem také citlivost podvozku na nerovnosti uvnitř řízně projeté zatáčky, dokáží ho ze stopy vykopnout o pěkných pár centimetrů.

Test Chevroletu Orlando 2.0 VCDI

Chevrolet Orlando je auto na pohodovou rodinnou jízdu nikoli na závodění. Když si to uvědomíte, tak se vám s ním nebude jezdit vůbec špatně. Nepříliš prudké oblouky na kvalitním povrchu dokáže projíždět až nečekaně rychle.

Vyloženě na pohodu je nastavené i řazení a řazení.

Řazení téměř bezvýhradně chválím. Dráhy jsou sice malinko delší, ale velmi příjemné se silným dopadáním k pozicím jednotlivých rychlostních stupňů, což mám rád. U testovaného kusu jsem se nesetkal s výraznějším zadrháváním přes středovou polohu, páka se pohybovala hladce, přesně a docela precizně.

Řízení mne naopak příliš nenadchlo. Jeho lehkost daná účinkem posilovače mi vzhledem k rozměrům auta připadala zvlášť ve vyšších rychlostech přehnaná, nelíbil se mi ani nepřirozený odpor v krajních polohách. Zato na parkovištích a ve stísněných prostorách jsem snadný chod volantu oceňoval.

Kompletní test Chevroletu Orlando včetně hodnocení interiéru nebo zkušeností s dalšími motorizacemi si můžete přečíst zde.

blog comments powered by Disqus