ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Renaultu Mégane Grandcoupé
14. října 2016

Sedan odvozený od Renaultu Mégane se v minulé generaci jmenoval Fluence. Díky velmi nízké ceně se v Česku jednu chvíli stal i nejprodávanějším novým dováženým autem. Novinka už se plně hlásí k řadě Mégane. Sice se stejně jako Fluence vyrábí v turecké Burse, ale na rozdíl od předchůdce není Mégane Grandcoupé technicky ošizený a dostal stejné technologie jako pětidveřový Mégane nebo kombík Mégane Grandtour.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Pracoviště řidiče se neliší od Méganu hatchback nebo kombi (Grandtour).

Je přehledné, kontrolní přístroje nahrazené LCD panelem (standard od třetí výbavy Intens - obyčejné základní přístroje jsme zatím neviděli) jsou dobře čitelné, navíc si lze nastavit jejich barvu i to, jaké informace chcete zobrazovat, což záleží na zvoleném jízdním profilu funkce Multi-Sense (Comfort, Sport, Eco... - dostupná také od stupně Intens). Je to v podstatě stejné jako u větších modelů Talisman a Espace.

Volant zaslouží pochvalu svým průměrem i tloušťkou věnce, dobře se mi pracovalo i s funkčními tlačítky na něm.

Obsluhuje se přes ně třeba palubní počítač, částečně tempomat nebo omezovač rychlosti nebo telefon. Audiosoustava se i nadále ovládá tradičním uchem za volantem. Dá se na něj rychle zvyknout a pracovat s ním poslepu.

Základní verze by měla mít volant plastový, který jsme zatím v rukách nedrželi.

Problém představuje široký středový tunel, na který nebyly použity měkčené plasty, a který u přechodu do palubní desky tlačí do kolene. Řešením je dát si sedadlo výš a dál a volant přitáhnout k sobě, což možnosti seřízení umožňují.

Když už jsme u sedadel, tak jsme testovali zatím dvě různé verze, obě budou k vidění pouze u nejdražších provedení.

Ta první (můžete ji vidět v základní sadě fotek na začátku příští kapitoly) kombinovala semišový vnitřek sedadla s bočnicemi a opěrkami potaženými koženkou. Z hlediska rozměrů jsem neměl připomínek, komfort ale trochu zhoršovala tvrdá hlavová opěrka vytrčená na můj vkus příliš dopředu bez možnosti horizontálního nastavení.

Tento problém zcela neřeší ani vrcholná verze sedadel, byť se její opěrka dá tvarovat a působí přece jen pohodlněji. Tato varianta je potažená kůží, což u mnohých aut znamená vyklouzávání ze sedadel v zatáčkách. U Méganu Grandcoupé se ale nic takového nedělo.

Základní sedadla s látkovými potahy jsem zatím nezkoušel.

Výhled z vozu odpovídá zvyklostem mezi sedany, což znamená, že zejména dozadu moc dobrý není.

Testované verze naštěstí disponovaly nejen zadními parkovací senzory (standard od výbavy Intens), ale čidly také vpředu a v nabídce příplatkové výbavy nechybí ani parkovací kamera popřípadě samočinný parkovací asistent.

Částečně k lepšímu výhledu směrem vzad přispívá také možnost sklopit opěrky na zadních sedadlech.

Za příplatek lze mít také head-up displej, tedy destičku, na kterou se promítají do zorného pole řidiče nejdůležitější údaje a to v hezkém barevném provedení.

Testované vozy nasazovaly do boje také armádu jízdních asistentů.

Slepý úhel hlídají diody v krajích zrcátek, které se rozsvítí, když ve vedlejším pruhu překáží jiné auto a rozblikají, pokud se tam chcete přesto vydat a dáte to najevo blinkrem. Jejich varování by ale mohlo být výraznější.

Asistent pro jízdu v pruhu umí pouze upozorňovat na jeho přejetí bez blinkru, což dělá pomocí hlubokého chrchlavého basování v reproduktorech. Z mikrospánku by mě to asi neprobudilo. Samočinné udržování jízdního pruhu součástí výbavy není.

Zkoušel jsem i adaptivní (Renault ho označuje jako adaptabilní) tempomat zkoušel a nemohl si ho vynachválit. Jeho funkce spočívá v tom, že si řidič může nastavit nejen požadovanou rychlost, ale také vzdálenost od nejbližšího auta. U méganu tento pomocník reaguje plynule, pohodově, a když si nastavím nejbližší možnou vzdálenost od auta před sebou, nenechává ani příliš velké mezery, které by nutily ostatní řidiče se před nás neustále cpát. Škoda jen, že funguje docela v omezeném rozsahu od 50 do 150 km/h. Zvlášť při zpomalování a dojíždění kolony je náhlé ukončení jeho funkce docela nepříjemné, přestože je na něj šofér upozorněn výraznými zvuky.

Tradiční nectností renaultů je, že se tempomat (ten běžný udržující pouze řidičem nastavenou rychlost patří spolu s omezovačem rychlosti ke standardu každého Méganu) ovládá na více místech najednou. Nejen na volantu, ale také na středovém panelu, na což jsem trochu alergický.

Přestože v základu žádné výbavy není, v obou testovaných automobilech byl k dispozici příplatkový nejvyšší stupeň systému R-link 2 s 8,7palcovou obrazovkou uloženou ve středovém panelu vertikálně.

Běžně má od třetího stupně Intens Mégane 7palcovou obrazovku uloženou na šířku. První dva výbavové stupně tam mají jen displej rádia o velikosti 4,2 palce také uložený na šířku, Ten jsme zatím viděli jen v prospektu.

Vertikální uložení je výhodné z hlediska množství informací, které lze poskytnout. Navigace pak umí zobrazit nadstandardně dlouhý úsek cesty ve srovnání s podobně velkými obrazovkami u konkurence, která v této kategorii zatím ve všech případech umisťuje středový displej na šířku.

V Polsku, kde jsme model poprvé zkoušeli, ale velmi špatně fungoval systém zobrazování rychlostních limitů. Pletl se snad v polovině případů. Samotná navigace ale ukazovala cestu správně.

Jestliže u manažerského modelu Talisman může někomu vadit strohost designu okolo takto uloženého displeje, v případě Méganu Grandcoupé to v celkovém kontextu interiéru nijak nenarušuje jeho styl a dobře to sem zapadá.

Ovládání systému R-link je oproti Talismanu i Espace v případě Mégane zjednodušené, všechno se vlastně obsluhuje prostřednictvím dotykového displeje, který ale reaguje přesně a rychle na dotyk. Přesto je třeba se vždy podívat, kam přesně se prst musí dotknout, což řidiči pochopitelně rozptyluje pozornost. Nabídkou menu lze „listovat“ jako v mobilním telefonu.

K dispozici je i takzvaný Driving eco2 asistent, který hodnotí, jak úsporně s automobilem jedete. Pokud nikam nespěcháte, je to celkem zábavné a zároveň to pomáhá jet opravdu úsporně.

Připojení chytrého telefonu pro „handsfree“ telefonování i jako například zdroje hudby je velmi jednoduché, jen mě opět udivilo, že po vypnutí motoru a opětovném nastartování se systém nevrátí do předchozí pozice, ale nastaví se obecně rádio. Pokud jste před tím poslouchali muziku prostřednictvím bluetooth, je třeba to znovu přenastavit, i když telefon samotný se připojuje automaticky. A protože to není o jednom dotyku na obrazovku, ale musíte znovu přes menu, celkem to obtěžuje.

 Jinak nemám vůči ergonomii ovládání Méganu Grandcoupé výhrady. U levnějších verzí najdete klasickou ruční brzdu, zatímco ty vyšší mají elektronickou, což platí i v případě verze Intens.

Hands-free karta patří ke standardu od výbavy Intens. Stačí ji mít někde v kapse saka. Zamykat a odemykat pak můžete pohyby ruky, startujete tlačítkem. První dva stupně výbavy mají klasický klíček.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Renault Mégane Grandcoupé přerůstá stejně jako třeba Škoda Octavia svou délkou (4,63 m) rozměry kompaktní třídy. Proti předchozímu modelu Fluence se protáhl o 14 mm, rozšířil a téměř o čtyři centimetry snížil.

Uvnitř se jeho velikost nejpříznivěji projevuje v zavazadlovém prostoru a v šířce kabiny na předních sedadlech.

Naopak svažující se střecha imitující kupé stojí za nedostatkem místa nad hlavou ve druhé řadě sedadel. Když jsem se v nich napřímil a položil hlavu do opěrky, třel jsem její vrchní částí o strop, a to měřím jen 174 cm. Vyšší cestující musejí tento problém řešit tím, že se sesunou.

Pak ale začínají chybět i centimetry na nohy. Renault sice tvrdí, že sedan nabízí o čtyři centimetry více místa na nohy než hatchback, ale měření naší metodikou na místě spolujezdce nic takového nepotvrdilo. Naměřili jsme stejně jako u pětidveřové verze, což znamená průměrnou hodnotu mezi konkurenty. Kolega Martin se 185 cm výšky si "za sebe" sedl jen tak tak, když chtěl mít nad hlavou a před koleny aspoň trochu místa.

Jinak se na krajních sedadlech druhé řady sedí komfortně a špatná není ani situace prostředního cestujícího, který sedí sice na vyvýšeném, ale relativně širokém a nepříliš tvrdém místě. Pochopitelně ale musí jít o dítě, nebo třeba hodně malou babičku, protože místa nad hlavou je tu ještě méně než na krajích a opěrka hlavy mě dloubala do lopatek.

Zavazadlový prostor se chlubí parádním objemem 550 litrů, což je v době uvedení na trh nejvíce ze všech sedanů nižší střední třídy. Nadprůměrnou velikost kufru potvrdila i naše měření, ať už jde o jeho délku nebo šířku.

Na rozdíl od některých konkurenčních sedanů má Mégane Grandcoupé kufr úhledně tvarovaný a na většině viditelných míst kvalitně čalouněný. Dobře řešené jsou i masivní zakrytované vzpěry víka kufru.

Prostor pro přepravu zavazadel se dá navíc lehce rozšířit sklápěním asymetricky dělených opěradel zadních sedadel, což není u sedanů úplná samozřejmost. Mezi složenými sedadly a podlahou kufru vzniká dost vysoký schod.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Příliš se neliší od Méganu hatchback, některé motory ale chybí. Základní benzinová šestnáctistovka bez turba se pojí se s nejlevnějšími verzemi. Jde o nadprůměrně žravé auto. Výkon až 84 kW napoví…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus