ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Škody Octavia Combi
9. října 2018

Kombík, který je větší, prostornější, lehčí, úspornější, dynamičtější, ale také dražší než většina konkurentů v nižší střední třídě - to je Škoda Octavia Combi třetí novodobé generace.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Motory, řazení, řízení, brzdy

Při modernizaci v roce 2016 Škoda zvýšila laboratorní spotřeby většiny motorů v průměru o 0,2 l. Spíše než o technické změny motorů šlo o snahu přiblížit tato čísla reálným spotřebám a neprovokovat. Částečně se parametry motorů měnily také v srpnu 2018. To se také dočasně zúžila nabídka motorů pouze na benzinový litrový tříválec a čtyřválec 1.5 TSI a turbodiesel 1.6 TDI s pohonem předních kol. Už v září se do nabídky vrátily dvoulitry (jak benzinový tak naftový), zatím pouze s automatickými převodovkami a pohonem přední nápravy.

Nejen objemy a výkony, ale většinou i spotřebou a dynamikou se motory kombíku shodují s těmi u liftbacku. Vždy jde o pohonné jednotky dopované turbem.

Začněme turbodiesely, které stále ještě mezi kombíky převažují.

Po změně laboratorních údajů v roce 2016 už na tom ani úspornější šestnáctistovky nebyly lépe než průměr a dvoulitry dělaly z Octavie Combi žravější kombík nižší střední třídy, zvlášť verze s pohonem všech kol.

Na druhou stranu právě dvoulitr s vyšším výkonem 135 kW a pohonem všech kol řadil Octavii Combi mezi naftové rakety na čtyřech kolech. Ani šestnáctistovky nemůžeme při porovnání s ostatními kompaktními kombíky označit za lenochy.

Základní pohonnou jednotkou se stal po modernizaci v roce 2016 litrový tříválcový benzinový turbomotor. Jeho spotřeba zůstala i po navýšení papírových údajů mezi nejpříznivějšími a nadprůměrně úsporná je i čtyřválcová čtrnáctistovka (v roce 2018 ji nahradila patnáctistovka s podobnými parametry). Pouze osmnáctistovka (od září 2018 dvoulitr) řadila Octavii Combi při porovnání s konkurenty mezi žrouty.

Dynamikou Octaviím Combi 1.8 TSI (2.0 TSI) stačí málokterý z konkurentů. Mezi živé motory patřila i čtrnáctistovka TSI později nahrazená motorem 1.5 TSI. Ani nejslabší verze 1.0 TSI/85 kW není se zrychlením z místa na stovku během deseti vteřin žádný lenoch a patří k čistému průměru.

U všech motorů kromě 1.0 TSI a 1.4 G-TEC si lze od výbavy Ambition připlatit za funkci Driving Mode Selection (standard u Laurin & Klement), která upravuje reakci na plyn podle módu, který si zvolíte - ekonomický, normální nebo sportovní.

Specialitu představovala verze G-TEC na zemní plyn CNG. Šlo o upravený motor 1.4 TSI, který mohl spalovat jak benzin tak plyn. Potěšil solidní živostí i nízkou spotřebou na oba typy paliv. Také on ale vypadl kvůli přechodu na nové ekonormy a novému způsobu udávání spotřeby v srpnu 2018 dočasně z ceníku.

reklama

1.0 TSI

Tento motor byl testován v jiném autě. Naleznete jej v článku Test Škody Octavia po faceliftu.

1.5 TSI ACT

Tento motor nebyl dosud testován.

1.5 TSI ACT DSG

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TSI DSG 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

1.5 TSI G-TEC DSG

Tento motor nebyl dosud testován.

1.6 TDI

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/110 kW DSG

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/110 kW

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/135 kW DSG 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

Řazení

Šestistupňové manuální řazení mi nejdřív při prvních jízdách s třetí novodobou generací Octavie Combi v roce 2013 připadalo trochu nezřetelné a jeho dráhy málo vymezené.

Rychle jsem ale poznal, že tady musí stranou síla. Stačilo k řazení přistupovat s citem, páku vodit lehkými pohyby – a pohybovala se hladce, rychle, krátce a přesně. Každopádně jde o trochu jiné řazení, než na jaké jsem byl od škodovek zvyklý.

Mezi šestistupňovými převodovkami nejsou u naftových a dieselových motorů co se týče řazení rozdíly.

Pětistupňové manuální řazení zůstalo v roce 2017 pouze u základního naftového motoru, zatím jsem ho nezkoušel.

Nechybí ani možnost automatického řazení v podobě dvouspojkových převodovek DSG se šesti a sedmi stupni.

Po modernizaci v roce 2017 jsem zkoušel šestistupňový automat v kombinaci s nejsilnějším naftovým motorem s pohonem všech kol. Většinou fungoval celkem dobře a logicky, připomínky jsem měl zejména při pomalé jízdě, třeba parkování. Po změně směru jízdu (dopředu-dozadu) auto vždy ještě chvíli pokračuje původním směrem, což je docela nepříjemné.

Nechyběla možnost volit rychlostní stupně manuálně - jak pákou tak pádly za volantem.

Před modelovým rokem 2017 jsem zkoušel i sedmistupňový automat v kombinaci s motorem 1.8 TSI 4x4, proti jehož funkci jsem na krátkém okruhu neměl připomínek.

Řízení

Opravdu veliká paráda a jedna z nejlepších stránek celého auta.

Řízení nové Octavie Combi je strmé, což znamená, že k prudšímu zatočení kol netřeba volantem moc točit. Zároveň mi odpor posilovače připadal ve všech polohách příjemný a přirozený, řízení citlivé a přesné. Jeho naladění přispívá k pocitu lehkosti v zatáčkách.

Pokud auto obsahuje volbu jízdního profilu (standard nejvyšší verze Laurin & Klement), tak řízení ve sportovním režimu docela zásadně ztuhne. Možná až moc, občas jsem měl v zatáčkách pocit, že volant tlačím zbytečně velkou silou. Normální mód mi naprosto vyhovoval i pro svižnou jízdu.

Podvozek

Octavia Combi třetí novodobé generace stejně jako její sourozenci z koncernu VW vzniklí na nové platformě ustoupila u méně výkonných verzí od sofistikované víceprvkové zadní nápravy, kterou využívala předchozí generace. Kromě motorů 1.4 TSI na zemní plyn CNG a 1.8 TSI (později 2.0 TSI) najdeme ve všech ostatních variantách jednoduchou klikovou zadní nápravu s vlečenými rameny. Výjimkou jsou verze 4x4, kde je víceprvek (a ještě vylepšený) ve všech verzích.

Po zkušenostech s novým VW Golf jsem se jednoduché zadní nápravy obával zvlášť v kombinaci s motorem 1.6 TDI a pohonem přední nápravy. Snad tomu pomohly příplatkové široké sedmnáctipalcové pneumatiky, možná svou roli sehrál i suchý a kvalitní asfalt, každopádně jsem měl i s novou Octavií Combi 1.6 TDI (před modernizací, v roce 2013) v alpských silničkách pocit, že se do zatáček skládá velmi lehce a zatáčí ochotně. Tyto zkušenosti potvrdila i verze 1.6 TDI GreenLine se šestnáctipalcovými koly, ale pro změnu sportovním podvozkem. A do třetice jsem měl podobně pozitivní zážitek s verzí 1.6 TDI DSG v září 2018.

Ještě lehčím dojmem působilo auto s motorem 1.4 TSI a také s tehdejší základní dvanáctistovkou, které jsem zkoušel týden na českých silnicích.

Právě na nich se mi podařilo najít spoustu zatáček s hrbolatým povrchem, na nichž jednoduchá zadní náprava po průjezdu pod plynem s hlasitým bouchnutím odskočila.

U verzí 1.6 TDI a 1.4 TSI, tedy s pohonem přední nápravy a jednoduchou zadní nápravou, v prudkých a razantně projetých zatáčkách tvaru U a L rychle a razantně zasahoval stabilizační systém. Někdy až moc...

U lehčí a méně výkonné základní dvanáctistovky mi reakce elektroniky připadaly mnohem smířlivější. To samé platilo o Octavii 1.6 TDI GreenLine se sportovním podvozkem. Lidé od Škodovky navíc tvrdí, že se podvozek verzí s jednoduchou zadní nápravou průběžně dolaďoval, takže jízdní vlastnosti nejnovějších verzí mají být lepší než těch ze začátku výroby.

Varianty s pohonem všech kol 1.4 TSI CNG, 1.8 TSI DSG a 2.0 TDI vybavené víceprvkovou zadní nápravou ukázaly, jak má vypadat ideální sportovní průjezd oblouku. Stabilizace si na suché silnici skoro ani neblikla, a pokud se v zákrutě nacházela nějaká nerovnost, zadní kola se jen elasticky a tiše nazdvihla a hned zase našla pevnou oporu.

Stabilizační systém má u Octavií Combi s pohonem všech kol vlastní tlačítko na palubní desce a nemusí se kvůli jeho deaktivaci zdlouhavě do menu palubního systému jako u předokolek. Navíc se vypíná dvoustupňově - to znamená, že se po prvním zmáčknutí vypne pouze protiprokluz a po druhém se omezí stabilizace. Ten druhý krok u předokolek neuděláte.

Nejsilnější verzi s pohonem všech kol jsem zkoušel i po modernizaci - v roce 2017.

Disponovala novinkou, která přišla rovněž po faceliftu. Za příplatek lze mít u verzí nad 110 kW včetně řidičem nastavitelné tlumiče v různých úrovních - od komfortní po sportovní. Jde o novinku, která se mi moc líbila. Rozdíl mezi komfortní a sportovní verzí by totiž poznal i laik a ta komfortní nabízela rozhodně více pohodlí než standardní dříve, stejně tak sportovní se v zatáčkách nakláněla mnohem méně než standardní verze před modernizací.

Octavii Combi 2.0 TDI/135 kW 4x4 DSG jsem testoval na závodním okruhu, kde jsem předtím řádil s Octavií Combi RS poháněnou shodným motorem a rozdíl mezi nimi byl minimální. Jen v nejostřejších zatáčkách mi přišla běžná Octavia Combi mírně rozevlátější, ale to mohlo být způsobeno i o palec menšími koly. Díky adaptivním tlumičům tak můžete mít i z obyčejné Octavie Combi co do jízdních vlastností téměř "ereso".

Před faceliftem jsme zkoušeli verze s pohonem všech kol i na vedlejších cestách vysypaných drobnými kamínky v prudkých alpských svazích. Tady se ukázala síla Haldex spojky 5. generace, která umí bleskurychle zapojit zadní kola vždy, kdy je potřeba. S pohonem předních kol bychom se na takovém místě asi nemohli zastavit a znovu v pohodě rozjet, jak to dokázala "čtyřkolka".

 Verze 1.6 TDI 4x4 uspěla i v půlmetrové sněhové nadílce. Tam, kde jiní museli svá auta tlačit leckdy i na rovině a obouvat je do sněhových řetězů, jsem si mohl s běžnými zimními pneumatikami dovolit i frajeřinky typu zastavení uprostřed docela prudkého kopce a následného rozjetí.

Auto mi i na povrchu se slabou přilnavostí připadalo lehce ovladatelné a příjemně neutrální, bez sklonu k přetáčivým nebo nedotáčivým smykům. Jakmile některá náprava uklouzla, stačilo přidat plyn a záběr všech kol auto uklidnil v požadovaném směru.

Výhody pohonu všech kol se velmi dobře ukáží třeba i po jarním deštíku na asfaltu. Rozdíl proti "předokolce" je v takových situacích nebetyčný.

Zatímco nový liftback při prvních testech komfortem rozhodně nevynikal, s kombíkem jsme byli z hlediska naladění tlumičů mnohem spokojenější. Však jsme se také od představitelů automobilky dozvěděli, že na základě kritiky médií se na komfortu podvozku nové Octavie zapracovalo a došlo například k výměně tlumičů. Možnost nastavit tlumiče do komfortního módu dostupná od roku 2017 ale posouvá komfort Octavie Combi ještě do úplně jiné dimenze.

Zkoušeli jsme v Alpách hledat nejrůznější typy nerovností a na žádné z nich se ani se sedmnáctipalcovými koly neozývaly hlasité zvuky a nebyly cítit rázy (základ tvořily nejprve patnáctky, později šestnáctky). To platilo i při testech verze 1.4 TSI CNG v Česku také se sedmnáctipalcovými koly.

S bývalou základní verzí 1.2 TSI to bylo na tuzemských tankodromech přece jen horší. Například některé vyšší zpomalovací prahy nebo hlubší díry zvládla přední náprava tlumeně a od té zadní se ozvalo hlasitější drncnutí, které zvlášť cestující na zadních sedadlech cítili. Podobný pocit jsem měl i v roce 2018 z provedení 1.6 TDI DSG. I na našich silnicích jsem ale našel typy nerovností, které auto s jednoduchou zadní nápravou a sedmnáctipalcovými koly zvládalo uspokojivě. Šlo třeba o dálniční spáry nebo záplatované okresky. Přesto bych rozhodně do českých podmínek volil menší kola a vyšší profil pneumatik.

V zatáčkách jsem proti liftbacku nepocítil zásadní ztěžknutí auta, výraznější naklánění ani další projevy neohrabanosti.

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus