ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Suzuki Kizashi
28. června 2014

První manažerské auto výrobce, která se prosazuje hlavně povedenými malými auty a terénními modely, se odlišilo od zavedených stálic hlavně německých značek (a v Česku i od Škody Superb), aby zaujalo. Suzuki u Kizashi vsadilo na sportovní notu, pohon všech kol a kompletní standardní výbavu bez nutnosti připlácet. To jsou tři sympatické vlastnosti ve vínku, které se japonským sudičkám podle mne povedly.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

V sedadle řidiče jsem měl pocit, že sedím v menším autě, ale může za to asi masivní přístrojová deska. Měření totiž ukázala, že například šířkou v loktech patří Kizashi mezi průměr.

Poloha za volantem mi připadala spíš vyšší než nižší, což u sportovního auta docela překvapí, ale na druhou stranu pomáhá k lepšímu výhledu.

Výhradně kožené sedadlo mne potěšilo šířkou a pohodlím, ale přivítal bych o pár centimetrů delší sedák a vzhledem ke sportovní vizáži auta i lepší tvarování. Jízdní dojmy ale ukázaly, že sedadlo v zatáčkách nedrží řidiče vůbec špatně. Potěší elektrické nastavení obou předních sedadel v základní výbavě. To řidičovo dokonce disponuje pamětí, takže při střídání šoféru stačí zmáčknout své číslo a sedadlo se nastaví na míru.

Ocenil jsem pohodovou pozici za volantem. Přes rozměrnost přední desky řidiče nic neomezuje ani neohrožuje, a to ani ve chvíli, kdy sedí nalepený přímo u kormidla.

Povedený volant nejen dobře vypadá, ale stejně příjemně se drží. Nejpozoruhodnější je však množství funkcí, které se z něj dají ovládat. Na autosalonu v Ženevě, kde jsem auto prolézal poprvé, mi přišla tlačítka umrněná, ale v praxi se s kombinací tlačítek a malých rolerů pracuje pohodově.

Využitá jsou nejen ramena, ale i prostory na vnitřku volantu. Tomu říkám multifunkční volant v plné parádě! Levá strana patří rádiu a telefonu.

Vpravo se řídí tempomat, který udržuje řidičem nastavenou rychlost, ale nikde ji nezobrazuje, a palubní počítač.

Údaje z palubního počítače vidí šofér přímo na displeji před sebou.  Ciferníky, které ho obklopují, mají na můj vkus až příliš husté cejchování, ve kterém jsem se trochu ztrácel. Vnitřní vějíř čárek už mi přišel zbytečný, přístroje ale vypadají moderně.

Středový sloupek s rádiem a klimatizací mi až příliš připomínal řešení u nového malého Suzuki Swift, což mi na manažerský sedan střední třídy přišlo méně důstojné. Z hlediska funkce a srozumitelnosti jsem si ale nemohl stěžovat, i když v době multimediálních systémů u většiny konkurentů působí audiosoustavy Kizashi archaicky.

Startuje se tlačítkem, klíč můžete nechat v kapse.

Příjemný detail - přední koberečky nejen, že mají klasické upínání, ale ještě zespodu suchý zip, takže opravdu pevně drží na podlaze a nezmuchlají se pod pedály.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Když jsem auto prolézal při evropské premiéře na ženevském autosalonu na jaře roku 2010, tak mne pobyt v zadní části Kizashi oslovil při prvních dojmech o dost více než v té přední. Na krajních místech se sedí v kožených sedadlech opravdu příjemně. Pochvaloval jsem si měkkost kůže, dlouhé sedáky podpírající stehna a z hlediska mých 174 cm výšky i dostatek prostoru nad hlavou.

Moje nadšení ale nebudou sdílet osoby blížící se výšce 180 cm a vyšší. Těm, pokud nechtějí třením hlavy o strop vytvářet statickou elektřinu, nezbyde nic jiného, než se trochu sesunout. To ale vzhledem k parametrům sedadel i solidní podélné prostornosti lze.

Také šířka v loktech vzadu se řadí mezi solidní průměr (naměřili jsme o 4 cm více než třeba u Škody Superb), ale posádka toho moc nevyužije. Místo prostředního pasažéra ve druhé řadě totiž může bezpečně obsadit pouze dítě. Já měl opěrku v týle nikoli za hlavou.

Když už se ale bavíme o opěrkách, tak potěší možnost jejich sklopení na krajích, což přispívá ke zlepšení výhledu směrem vzad.

Variabilita využití vozu nepatří k silné stránce sedanů a Kizashi pochopitelně není výjimkou.

Možnost sklopení dělených zadních opěradel na pevné sedáky do relativně rovné plochy, které u jiných typů karoserií považujeme za nutné minimum, si tady zaslouží spíš pochvalu. Mezi sklopenými sedadly a podlahou zavazadlového prostoru vzniká velký schod.

Objem kufru sice nepatří ve střední třídě mezi ty úplně nejmenší, ale horší je to s využitelností. Směrem dovnitř se totiž výrazně zužuje, takže není šance do něj naložit objemnější předměty. Naměřený rozdíl mezi minimální (93 cm) a maximální šířkou (132 cm) hovoří za vše.

Podobné je to i s hloubkou. Minimální činí pouhých 45 cm, průměrná kolem 55 cm. Opět červená na semaforu pro větší předměty.

Členité kufry ale najdeme i u jiných sedanů střední třídy a některé jsou na tom s využitelností ještě hůř. Takové BMW trojkové řady v předchozí generaci by mohlo vyprávět...

Asi nejvíc mi tak vadilo lacině působící uchycení víka kufru na pružinových pantech s hodně lehkým chodem.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
V jeden motor věřit budeš, hlásá nám pohled do ceníku Suzuki Kizashi. Benzinový čtyřválec se značným objemem 2,4 l je totiž jedinou motorizací jak ve verzi s pohonem předních tak všech kol.
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus